Začátky s pizzou

Moje cesta k pravé neapolské pizze

Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem pizzy. To, co se u nás běžně prodávalo, byla většinou rychlá fast-foodová verze, která neměla s pravou italskou pizzou nic společného. Jako zastánce poctivé české kuchyně jsem provozoval restauraci, kde jsem vařil tradiční pokrmy z kvalitních surovin bez zbytečné chemie.

Moment zlomu

Zlomový okamžik přišel, když si jeden host stěžoval na cenu naší domácí svíčkové (120 Kč), kterou jsme připravovali s láskou a ze špičkových ingrediencí. O to více mě překvapilo, když jsem ho později potkal ve městě, jak si kupuje několik hodin starou pizzu z fast foodu za 170 Kč.

Začátky s pizzou

Řekl jsem si: "Co je na tom tak složitého? Mouka, voda, kvasnice a sůl." První pokusy s těstem však nedopadly podle představ. Nevzdal jsem se a začal jsem se vzdělávat. Hodiny a hodiny jsem sledoval italské pizzaioly na YouTube, překládal jejich návody a učil se jejich techniky.

Cesta do Itálie

Díky sociálním sítím jsem se spojil s těmi nejlepšími v oboru přímo v Itálii. Jeden z mých nových přátel mi dokonce dodává speciální mouku, kterou vyvinul ve spolupráci s firmou Gemma. Pravidelně jezdím s rodinou do Neapole, kde se učím od místních mistrů pizzařského řemesla.

Mentoring a současnost

Velkým zlomem byla pomoc Petra Soukala, jednoho z nejlepších výrobců neapolské pizzy u nás. Přijel za mnou až z Plzně do Brna, pomohl mi vyladit poslední detaily a dodal mi sebevědomí slovy: "Máš to perfektní."

Filozofie

I dnes, po sedmi letech, se stále vzdělávám a sleduji nové trendy. Zároveň však ctím základní pravidla neapolské tradice. Věřím, že pravá pizza není jen jídlo - je to umění, vášeň a respekt k tradici.
Každý den se snažím, aby moje pizza nebyla jen pokrmem, ale zážitkem, který přináší kousek Neapole přímo na váš talíř.


Vladimír Volf